Jaroslav Róna

Vážení přátelé ! Byla mi umožněna ta čest, promluvit zde u příležitosti odhalení jezdecké sochy Odvaha, na počest Markraběte Jošta Lucemburského, jejímž jsem autorem. Úvodem chci říci, že vyhlásit soutěž na jezdeckou sochu v této době je alespoň v Evropě čin pozoruhodný a ojedinělý. Moravské náměstí v srdci Vašeho starobylého města i téma soutěže muselo každého sochaře svazovat nesmírnou odpovědností. Avšak samotný název sochy v mém případě předznamenal i její řešení. Jak jinak pojmout jezdeckou sochu Odvaha , než odvážně ? Rozhodl jsem se odklonit se od samotné historické osobnosti Markraběte Jošta, a spíše posunout do ohniska mého zájmu téma středověkého velmože, s nímž je neoddělitelně spojen ideál rytíře a rytířství, jako jeden ze základních pilířů kultury a moci středověké křesťanské Evropy, jejíž samozřejmou součástí byly země české i moravské.Vždyť samotný strýc Jošta Lucemburského, král Karel čtvrtý byl vyhlášeným evropským rytířem ! Pokusit se ztvárnit toto historické téma na počátku třetího tisíciletí po Kristu je však velmi nesnadný úkol.Obecně asi platí to, že tvůrce každého významného díla, zvláště když bude vystaveno zrakům veřejnosti, podvědomě i vědomě soutěží s díly stejného tématu, jež vznikly v jeho době. Potíž však je v tom, že jezdecké sochy se již bohužel v současnosti neobjevují, a veřejnost přivykla jezdeckým pomníkům historickým, které - (i ty z poměrně nedávné doby ), vycházejí spíše ze vzorů klasických, jež mají své kořeny v antice.Já sám jsem uměleckou kritikou zařazován do období postmoderního. A v čem tedy tkvěla odvaha sochařů nedávného období moderního ? Byla to odvaha odvrhnout klasické vzory,a oživit krev evropského umění vlivy exotické Afriky, dálného východu,tichomořských ostrovů, či prací s podvědomím.Sochaři období postmoderního začali svobodně kombinovat všechny tyto impulsy, a transformují je dle svého vnitřního utváření, či charakteru zadání, na němž pracují. Takto vznikla i moje socha. Na prvním místě však byla zásada nenarušit historický architektonický rámec, zvolit klasický materiál a měřítko velkolepé, aby se socha uplatnila v otevřeném prostoru s konkurencí mohutných budov, ale působila zároveň elegantně. Také se zde podařilo uskutečnit jeden ve své době odvážný sochařský prvek o nějž usiloval významný francouzský sochař August Rodin, a který ani dnes není často k vidění - a to ten, aby socha spočívala nohama přímo na dlažbě města,bez podstavného soklu, či desky, které zabraňují divákovi v přímém kontaktu se sochou. Stylizace mého rytíře i koně spojuje vlivy antické, renesanční i vliv sochařství dálného východu, avšak všechny prvky sochy a hlavně její proporce a oproštěnost od detailu se podřizují mému hlavnímu záměru, tedy vytvořit jezdeckou sochu naprosto novou, originální, na pomezí sochy a svébytné architektury. Zároveň toto řešení posouvá rytířské téma do výše výsostně symbolické, a poukazuje na základní rytířské ctnosti, jimiž jsou odvaha,věrnost,zbožnost a mravní bezúhonnost. Byl bych šťasten,kdyby obyvatelé i návštěvníci Brna při spatření této sochy pomysleli alespoň na jednu z těchto ctností, které spoluvytvářely rytířský ideál,s jehož pomocí se v rámci křesťanského světa utvářela středověká evropská kultura, která se stala základem pro další historický duchovní i hmotný vývoj. Tento rytíř by se mněl stát připomínkou toho, že vzhledem k naší, zejména středověké historii jsme právem členy kultury západní a střední Evropy, jíž budeme snad už napořád pevnou součástí. Ještě bych chtěl říci, že jsem se o vítězství v této soutěži dozvěděl v malém pevnostním městečku Mdina, na ostrově Malta, kde bylo sídlo obrněné jízdy řádu maltézských rytířů. Z tohoto městečka v roce 1625 vyrazil oddíl rytířů proti tureckým invazním jednotkám které několik měsíců obléhaly pevnost Sant Angelo, se sídlem komtura řádu La Vallety. Svým nenadálým útokem přispěli k odražení a porážce obrovské turecké armády která měla za cíl podrobit si evropskou křesťanskou civilizaci. Od září roku 2012 jsem v podstatě každý den, spolu se svým realizačním týmem spolupracovníků ( kterému tímto děkuji), nějakým způsobem pracoval na realizaci tohoto sochařského projektu, a jsem nesmírně šťasten, že jsem tento dlouhý proces mohl tímto projevem ukončit. Přeji obyvatelům města Brna i jeho návštěvníkům, aby jim moje socha přinášela radost !

Jaroslav Róna 28.10.2015